Za začátek války na Ukrajině bychom snad měli brát rok 2014, ale v tomto článku [1] se zaměříme na období počínající ruskou intervencí na ukrajinské území v únoru 2022. Válka na Ukrajině se neodehrála mezi dvěma národy států, Ukrajina byla navržena jako zástupce NATO, jinými slovy imperialistického euroatlantického bloku, takže válka probíhala mezi NATO a Ruskem. Ale obecněji, Ukrajina byla frontou ve válce imperialistického rozdělení světa, která je produktem imperialistického soupeření, jež nyní ovládlo svět. Války, která se ještě nestala totální.
V této válce, o které budeme hovořit v tomto článku, hrálo Turecko vedlejší, ale velmi komplikovanou roli. Turecká kapitalistická třída a její politici dodávali zbraně jedné z válčících stran v situaci, která se v dějinách světa jen zřídka vyskytuje, a zároveň rozvíjela hospodářské vztahy a udržovala diplomatické vztahy s druhou stranou. Zatímco Turecko definovalo Rusko jako okupanta a odsuzovalo anexi Krymu, snažilo se co nejvíce chránit Rusko před ekonomickým embargem uvaleným euroatlantickým blokem vůči Rusku. Na jedné straně, zatímco Turecko udrželo své členství v NATO a účastnilo se cvičení NATO, podporovalo Rusko tím, že dodržovalo pravidla Montreuxské smlouvy a nedovolilo NATO vstoupit do Černého moře. Turecko během války na Ukrajině nepůsobilo jako člen NATO ani jako typické kolečko v soukolí euroatlantického bloku, ale snažilo se hrát dvojí hru.
V tomto článku se pokusíme rozluštit důvody této zvláštnosti. Proč byla turecká kapitalistická třída v tomto procesu tak pragmatická? Proč mělo Turecko tolik rozporů s USA, přestože je členským státem NATO? Proč Rusko tolerovalo a rozvíjelo vztahy se zemí, která je spojencem a dodavatelem zbraní pro Ukrajinu?
Než půjdeme do detailů problému, musíme se zabývat dvěma základními procesy, abychom mohli dospět ke koncepčnímu rámci. Prvním je krize imperialistické hegemonie, bez níž dnes nemůžeme pochopit mezinárodní vztahy, a druhým je snaha řady zemí včetně Turecka pozvednout se v imperialistické pyramidě na základě akumulace kapitálu za posledních 30 let.
Abychom téma nevykolejili, měli bychom ho stručně definovat. Po druhé světové válce byly USA, pokud jde o jejich příspěvek ke globální produkci a jejich moc ovlivňovat svět vojensky, finančně, politicky a ideologicky, bezesporu nejvyšší zemí imperialistického světa.
Pod jejím vedením byl veden boj proti politice dělnické třídy ve světě, zejména proti Sovětskému svazu, a byl řízen světový kapitalismus.
Po procesu kontrarevoluce v Sovětském svazu a v socialistickém světě si USA udržely své vedoucí postavení v imperialistickém světě. Nyní, když neexistovaly žádné socialistické vlády a dělnická třída ustoupila, musel být svět restrukturalizován, zisky práce musely být vráceny zpět a před kapitálem nemusely být ponechány žádné národní překážky. S vedením USA jednala kapitalistická třída se svobodou, kterou po Říjnové revoluci nikdy neměla. V Afghánistánu, Iráku a Jugoslávii prošla imperialistická restrukturalizace nápravnými vojenskými intervencemi USA, NATO a EU.
Tento proces velkého triumfu kapitálu a jeho sebevědomí byl doprovázen strukturální krizí kapitalismu a obrovským exportem kapitálu ze Západu na Východ, kde bylo vykořisťování pracovní síly vysoké, pohyby kapitálu byly podporovány a problémy životního prostředí byly ignorovány. V roce 2000 se zjistilo, že čínský stát řídí akumulaci kapitálu založenou na tomto exportu kapitálu s celosvětovou strategií. V roce 2000 se Čína chystala překonat USA, pokud jde o příspěvek ke globální produkci, vytvořit svůj vlastní alianční systém a mobilizovat obrovské množství finančního kapitálu. Rozvinula by projekt celosvětové hegemonie, jako je Nová hedvábná stezka, a začala by vytlačovat USA a euroatlantický blok z afrických, asijských a dokonce evropských trhů prostřednictvím vývozu kapitálu. Čína by se stále více militarizovala pod záštitou bezpečnosti poskytované Ruskem a začala by ohrožovat nadvládu USA v tichomořské oblasti.
Finanční kolaps v USA v roce 2008 znamenal obrat v imperialistickém soupeření. V roce 2011, kdy USA oznámily světu, že vybudují svůj vojenský arzenál, aby si udržely svou hegemonii v tichomořské oblasti, válka imperialistického rozdělení ve skutečnosti začala, zastřeným způsobem.
Spiknutí USA a jejich spojenců v Libyi a Sýrii a ruskou intervenci v Sýrii v roce 2015 lze považovat za součásti v rámci imperialistické války o rozdělení světa. Samotná Ukrajina je se svým bohatstvím, které stimuluje apetit imperialismu, s obrovskou zemědělskou výrobou a průmyslem, které jsou dědictvím Sovětského svazu, předmětem přímého rozdělení. Jedním z důvodů války, která začala expanzí NATO na východ, vyzbrojením Ukrajiny, její politickou přeměnou v aparát NATO a vojenskou provokací Ruska, však byla snaha vojensky oslabit Rusko a učinit jej neschopným bojovat po boku Číny v Pacifiku. To by nás však nemělo zaslepit před skutečností, že Rusko je také kapitalistickou zemí, která sleduje expanzivní cíle a snaží se získat novou oporu v krizi imperialistické hegemonie.
V roce 1990 bylo Turecko zemí, kterou USA mohly vést vojenskými převraty, zemí, kde si USA vybudovaly pevnou hegemonii v armádě, státu, politice, médiích a ekonomice. Stalo se samozřejmostí, že ti, kdo budou vládnout Turecku, usilovali o požehnání USA, a to byl také případ Erdoğana v roce 2001.
Zejména po roce 2002, během dlouhé vlády AKP v Turecku, však probíhaly různé procesy akumulace kapitálu. Prvním z nich byl majetkový převod, při kterém byl téměř veškerý veřejný majetek vydrancován kapitálem. V tomto procesu byly všechny hlavní průmyslové podniky země převzaty kapitálem. Za druhé, útok na organizaci dělnické třídy vytvořil v Turecku neregulovaný pracovní režim s velmi vysokou mírou vykořisťování. Za třetí, po právních změnách, které usnadnily kapitálové operace, došlo k masivnímu toku kapitálu ze zahraničí do Turecka.
Všechny tyto procesy umožnily tureckému kapitálu vzkvétat a obracet zraky do zahraničí. Nové trhy, nové oblasti kapitálových investic, nová hegemonie, dokonce nové oblasti anexe…
Přestože je turecká ekonomika stále silně závislá na euroatlantickém bloku, imperialistická konkurence vedená USA omezila expanzivnost tureckého kapitálu. Například války v Sýrii a Libyi zpočátku poškodily investice a postavení tureckého kapitálu. Na druhé straně s Ruskem vytvořila geografická blízkost přirozenou ekonomickou kotlinu, Turecko těžilo z ruského zemního plynu, považovalo Rusko za oblast trhu a kapitálových investic a ruští turisté byli hlavními zákazníky odvětví cestovního ruchu.
Po zlomu v roce 2008 Turecko změnilo svůj směr ze země pod hegemonií imperialismu na zemi, která toužila být imperialistickou kvůli sobě samé. Pokus o převrat v roce 2016, který zahájila Gülenova sekta, součást AKP a přímo řízená USA, byl důležitým milníkem v tomto procesu. Bylo to poprvé, co USA neuspěly při vojenském převratu v Turecku a došlo k výraznému narušení jejich hegemonie. V průběhu boje uvnitř státu a možná i mezi různými orientacemi buržoazie tým vedený Erdoğanem neváhal hledat podporu v Rusku.
Turecko začalo mít vojáky v zahraničí nejen v NATO nebo OSN, ale také v souladu se zájmy turecké kapitalistické třídy. V Turecku vznikl významný vojensko-průmyslový komplex, který je schopen řídit imperialistické tendence kapitálu. Dříve by to USA nikdy nedovolily. K tomuto nárůstu navíc došlo i přes omezení uvalená USA na dodávky zbraní a meziproduktů nezbytných pro výrobu zbraní.
Podíl Turecka na světovém vývozu zbraní se mezi lety 2013-2017 zvýšil z 0,69 % na 1,1 % mezi lety 2018-2022 a Turecko se umístilo na 12. místě mezi světovými dodavateli zbraní [2]. V Turecku je prý asi 2000 malých nebo středních firem, které vyrábějí bezpilotní letouny od šroubů po lasery [3]. V důsledku spolupráce Baykaru se státem začalo Turecko zasahovat do regionálních válek. Země, které si kdysi objednaly bezpilotní bojový vzdušný prostředek UCAV, se staly závislými na Turecku, pokud jde o technické specifikace, letecký výcvik a munici pro použití v UCAV.
Turecký kapitál vyhlásil 21. století „Stoletím Turecka“, i když významnou část z toho tvoří ideologická propaganda, stejně jako to pro sebe udělaly státy jako Čína, Brazílie a Indie v krizi imperialistické hegemonie.
Turecko se zároveň snažilo vydláždit si cestu diplomatickými kroky a být součástí různých imperialistických mírových procesů.
Na závěr se dotkneme křehkosti tureckého kapitalismu, ale bez pochopení proměny tureckého kapitalismu v posledních 30 letech nebude možné pochopit tuto zvláštní situaci v ukrajinsko-ruské válce.
Článok bude pokračovať.
Autor: Erhan Nalçacı (člen Ústřední výkonné rady TKP)
Mezinárodní komunistická revue, číslo 13, 2024
Zdroj: In defence of communism
Foto: Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan (zľava), ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, generálny tajomník NATO Jens Stoltenberg a predseda vlády Spojeného kráľovstva Kier Starmer reční pred tretím pracovným zasadnutím samitu NATO vo Washingtone vo štvrtok 11. júla 2024 (SITA/AP Photo/Susan Walshová)
[1] Tento článek byl poprvé předložen v lednu 2024. Nicméně v mezidobí, jak se v článku předpovídá, bylo pozorováno, že proamerická/NATO křídla turecké kapitalistické třídy a její přidružené vládnoucí a opoziční politické strany získaly politický převahu. Turecko uzavřelo dohodu o F-16 s USA, spolupracovalo s NATO na mnoha operačních otázkách a v souladu s obchodním embargem začalo omezovat obchod s Ruskem. Její vojenská podpora Ukrajině se zdá být více závislá na NATO než na jejích vlastních zájmech. Smlouva z Montreux ještě nebyla porušena, ale hůl byla ohnuta k americkému angažmá znepokojivým způsobem.
[2] https://tr.euronews.com/2023/03/13/rapor-kuresel-silah-ihracatinda-turkiyenin-payi-artti-ithalat-orani-azaldi (Vstup: 11.01.2024)
[3] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[4] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[5] https://www.indyturk.com/node/482386/siyaset/bayraktar-si%25CC%2587ha-d%25C4%25B1%25C5%259F%25C4%25B1nda-t%25C3%25BCrkiye-ukraynaya-hangi-askeri-malzemeleri-satt%25C4%25B1#:~:text=T%25C3%25BCrkiye’nin%2520son%2520y%25C4%25B1llarda%2520Ukrayna,
24%2520adet%2520daha%2520sat%25C4%25B1lmas%25C4%25B1%2520kararla
%25C5%259Ft%25C4%25B1r%25C4%25B1lm%25C4%25B1%25C5%259Ft%25C4%25B1 (Vstup:17.01.2024)
[6] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[7] https://www.bbc.com/turkce/haberler-turkiye-60258180 (Přístup:17.01.2024)
[8] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[9] https://www.yirmidort.tv/ekonomi/turkiye-ve-rusya-anlasti-dogalgaz-merkezi-icin-yol-haritasi-tamam-136599 (Vstup: 18.01.2024)
[10] https://ticaret.gov.tr/data/5bcc5d4813b876034cfece26/RF%20%C3%9CLKE%20RAPORU%20%20-%202023.pdf (Přístup: 18.01.2024)
[11] https://tr.euronews.com/2023/04/12/abdden-rusya-ambargosunu-ihlal-ettigi-gerekcesiyle-turkiye-merkezli-sirketlere-yaptirim (Vstup: 18.01.2024)
[12] https://haber.sol.org.tr/yazar/tahil-koridoru-yalan-dehlizi-380957 (Vstup: 18.01.2024)
[13] https://www.reuters.com/world/europe/uk-transfer-two-minehunters-ukraine-it-launches-maritime-support-plan-2023-12-11/ (Vstup: 18.01.2024)
© TVorba.net