Válka na Ukrajině a role Turecka: Turecko-ruské vztahy během války (2/2)
- Erhan Nalçacı / Kominternet
Ukrajinsko-turecké vztahy během války
Navzdory pádu kolonialismu po druhé světové válce pokračoval imperialismus s různými deriváty exportu kapitálu mnohem složitějším způsobem. Dnes se jeden z těchto derivátů projevuje v podobě hospodaření pronájmem/nákupem zemědělské půdy v cizí zemi.
USA, Čína a hlavní země EU primárně obhospodařují půdu v různých zemích, většinou v Africe. K tomuto trendu se díky své nové expanzivní pozici přidal i turecký kapitál.
Za Sovětského svazu se Ukrajina stala největší světovou zemědělskou výzkumnou laboratoří a zažila revoluci v zemědělské produktivitě. Dnes se velikost orné půdy na Ukrajině odhaduje na zhruba 100 milionů hektarů. Před válkou pocházelo z Ukrajiny 10 % světové pšenice, 13 % ječmene, 15 % kukuřice a téměř 50 % vývozu slunečnice. Tyto informace budeme potřebovat, když budeme mluvit o „koridoru obilí“. Země jako Čína a Saúdská Arábie si od Ukrajiny pronajaly velké plochy zemědělské půdy. Pokud jde o Turecko, těsně před válkou působilo na 25–30 tisících hektarech asi 40 společností.
Nejdůležitější vývoz kapitálu z Turecka byl navíc v odvětví stavebnictví a Ukrajina se stala hlavním centrem tureckých stavebních společností.
Nejdůležitějším sektorem souvisejícím s rolí Turecka ve válce však byla armáda a obchod se zbraněmi. Napjatá situace mezi Ukrajinou a Ruskem nezačala v roce 2022, ale dávno předtím. Vojenské vztahy, které se mezi Tureckem a Ukrajinou rozvinuly před rokem 2022, pokračovaly i s válkou.
Za prvé, ve válce nízké intenzity v Donbasu a Luhansku byly UCAV a ruční zbraně dodávané Tureckem nápomocné a Ukrajina se stala trhem pro turecké zbrojní monopoly. Ale byl tu ještě jeden důvod, proč se Turecko orientovalo na Ukrajinu.
Před druhou světovou válkou mělo Turecko plánované a nacionalistické hospodářství a rychle se rozvíjelo na cestě průmyslového rozvoje. Avšak po válce, kdy se dostala pod nadvládu USA, byl směr a tempo industrializace narušeno. Kvůli tomuto imperialistickému zásahu Turecko donedávna nemohlo vyrábět motory. Na druhou stranu vojenský průmysl, který se v posledních 15 letech rychle rozvíjel, potřeboval motory pro tanky, válečné lodě a UCAV. Chtěli přenášet technologie, nejen dovážet motory. Z tohoto důvodu se turecký kapitál obrátil na Ukrajinu se svými továrnami na motory, které zbyly z éry Sovětského svazu. Ukrajina naopak toužila po vzájemném transferu technologií a tak se zrodila vojenská aliance.
Během návštěvy Zelenského, který byl zvolen prezidentem Ukrajiny jako funkcionář euroatlantického bloku, byla v Turecku v říjnu 2020 mezi oběma zeměmi podepsána dohoda o vojenské spolupráci. Použití tureckých UCAV během karabašské války vedlo ke skrytému embargu proti Turecku ze strany euroatlantického bloku. Turecko se tak obrátilo na Ukrajinu s meziprodukty ve výrobě zbraní.
V roce 2022, pouhé 3 týdny před válkou, Erdoğan navštívil Ukrajinu, byla podepsána dohoda o spolupráci v oblasti špičkových technologií, letectví a vesmíru a bylo rozhodnuto, že Baykar má postavit továrnu na drony na Ukrajině. [4]
Když válka začala, ukrajinská armáda již používala spoustu techniky tureckého původu. Které zařízení bylo prodáno Ukrajině, bylo před tureckou veřejností obecně utajováno a dozvěděli jsme se jen tolik, kolik bylo uvedeno v ukrajinském nebo ruském tisku. Jedním z příkladů je použití vysílaček vyrobených tureckou technologickou společností Aselsan ukrajinskou pěchotou a obrněnými jednotkami. Objevila se také zmínka o turecko-ukrajinské koprodukci odpalovacích systémů protitankových střel. V námořním sektoru Turecko také začalo vyrábět námořní lodě pro Ukrajinu. V roce 2021 byla vypuštěna korveta na velitelství loděnic v Istanbulu. [5] Bylo také hlášeno, že kompozitní přilby a balistické vesty dovezené z Turecka pro vojáky ukrajinské armády poskytovaly na začátku války psychologickou výhodu nad ruskou armádou. [6]
Nejdůležitější položkou v obchodu se zbraněmi však byly UCAV. Přesný počet není možné znát, protože se tají, ale podle tisku bylo z Turecka dodáno kolem 50 UCAV. UCAV hrály důležitou roli na začátku války. Těsně před válkou, kdy ukrajinská armáda provokativně útočila na Luhansk a Donbas, bylo Rusko pohoršeno sdílením obrázku tureckého UCAV ničícího ruské dělo. [7] Turecká strana reagovala na stížnosti Ruska prohlášením, že společnost prodávající UCAV je soukromá a že nemohou zasahovat. Ve skutečnosti byly státní a zbrojní monopoly propojeny a nebylo jasné, kdo celý proces řídí.
Potopení Moskvy, vlajkové lodi ruského námořnictva v Černém moři, bylo také prohlašováno za výsledek UCAV dodaných z Turecka. Zatímco tyto UCAV okupovaly radary bitevní lodi Moskva, byla údajně potopena raketami Neptun. [8]
Na druhou stranu, zatímco euroatlantický blok posílá na frontu umírat mladé lidi, nasypal na Ukrajinu také tolik zbraní, že turecký vývoz zbraní na Ukrajinu byl zastíněn. Odhadnout současnou úroveň dodávek zbraní z Turecka není snadné kvůli většímu utajení informací za válečných podmínek.
Co se týče dodávek motorů z Ukrajiny, továrny na motory používané při výrobě UCAV, munice a bitevních vrtulníků byly za války opakovaně bombardovány Ruskem. Proto mohl být přerušen dovoz ukrajinských motorů pro turecký zbrojní průmysl.
Turecko-ruské vztahy během války
Od roku 2008 procházel vztah mezi Tureckem a Ruskem takovými vzestupy a pády, že by to mohlo odvést pozornost od smyslu tohoto článku. Jednou byl zavražděn ruský velvyslanec, jindy byla ruská stíhačka sestřelena tureckými letouny v Sýrii. Obecně však bylo pozorováno, že bezzásadový postoj a pragmatismus turecké kapitalistické třídy byly pohlceny ruskou kapitalistickou třídou.
Pod ruským monopolním kapitálem, který vznikl drancováním výrobních prostředků patřících sovětské společnosti, a jeho politickým představitelem Putinem se Rusko nestalo průmyslovým gigantem jako Čína, přispívající velkou měrou ke globální produkci. Nebyly tu ani stovky milionů rolníků, kteří by jeli do zón volného vykořisťování, jako je Čína, ani dělnická třída, která by pracovala zcela bez pravidel. Z tohoto důvodu nedošlo k velkému přílivu kapitálu ze zahraničí. Na druhé straně Rusko s vojenským mechanismem, který zdědilo od Sovětského svazu, převzalo bezpečnost vznikajících oblastí čínské hegemonie od Pacifiku po Střední Asii, od Blízkého východu po Středomoří. Proto se stalo cílem, který chce NATO zlikvidovat dříve než Čínu. Z tohoto důvodu nepokoje vyvolané Tureckem v rámci NATO hrály do karet Rusku a oni se snažili tento nepokoj rozšířit a podpořit. Přes všechny rozpory se obě kapitalistické třídy snažící se získat nové místo v imperialistické pyramidě k sobě přiblížily ve jménu bezpečnosti a oblastí zisku.
Navzdory tureckému naléhání, že územní celistvost Ukrajiny, včetně Krymu, musí být po únoru 2022 obnovena, se vztahy mezi Tureckem a Ruskem nadále vyvíjely. Výstavba jaderné elektrárny Akkuyu na pobřeží Středozemního moře ruskou firmou se nezpomalila. Ale co je nejdůležitější, navzdory embargu na ropu a zemní plyn, které na Rusko uvalil euroatlantický blok, Turecko nadále nakupovalo zemní plyn z Ruska a stalo se dokonce hlavním ruským plynovým uzlem v Evropě.
Ruský zemní plyn se poprvé dostal do Turecka přes bulharské hranice v roce 1987 během éry Sovětského svazu. Následoval plynovod Blue Stream přes Černé moře mezi Ruskem a Tureckem, který byl dohodnut v roce 1997 a začal čerpat plyn na počátku 21. století. Jeho inaugurace v roce 2003 se zúčastnili Erdogan a Putin.
V roce 2014 Putin navrhl dohodu o plynu s Turkish stream na propojení Ruska a Thrákie přes Černé moře, která byla oficiálně zahájena v roce 2020. Nejdůležitější událostí během ukrajinské války byl ruský návrh na vybudování velké stanice pro vývoz plynu v Turecku, která by umožnit Rusku vyvážet plyn do Evropy, aniž by procházelo ukrajinským územím. Pro projekt, který bude po dohodě obou stran dokončen letos, byla vybrána Thrákie. [9]
Během válečných let (2022–2023) se objem obchodu Ruska s Tureckem ve srovnání s předchozími lety téměř ztrojnásobil a dosáhl téměř 70 miliard dolarů. Tento objem byl založen na dovozu z Ruska ve výši přibližně 58 miliard dolarů. [10]
Tento nárůst obchodu nebyl způsoben pouze zvýšením dovozu zemního plynu, ale turecká strana se také skrytě snažila obejít obchodní embargo vůči Rusku. Kromě toho bylo v Turecku založeno mnoho ruských společností s cílem obejít embargo. Mezi společnostmi, které USA sankcionovaly za porušení embarga, byly čtyři turecké společnosti. Například společnost jménem Azu prý kupovala čipy z celého světa a posílala je do Ruska. [11] Platební systém ruských bank MIR byl akceptován i v tureckém bankovním systému, dokud nebyl v důsledku tlaku euroatlantického bloku ukončen. I přesto musela delegace Evropské komise v říjnu 2022 navštívit Turecko, aby zemi varovala před sankcemi.
Získání místa ve vyšších řadách imperialistické hierarchie není jen o zasahování do regionálních válek a provádění agresivní zahraniční politiky; hrát roli v regionálním míru také zvýší hegemonii státu v určitém regionu. To Turecko udělalo, jako stát se vztahy s oběma stranami chtělo hrát diplomatickou roli.
Delegace z Ukrajiny a Ruska se sešly v Istanbulu 29. března 2022, něco málo přes měsíc po začátku války, zprostředkované Erdoganem. Pokud by došlo k uzavření mírové dohody, Turecko by pravděpodobně bylo jedním z garantujících států. Problémem však nebyly ani územní ztráty Ukrajiny, ani možné členství Ukrajiny v NATO, euroatlantický blok postavil Ukrajinu dopředu a vyvolal válku s úmyslem oslabit pozici Ruska v probíhajícím konfliktu v rámci imperialistického systému a snížit jeho vojenskou kapacitu spolu s tímto hlavním záměrem. Proto tehdy nedošlo k mírové dohodě a další 2 roky se dělníci obou zemí na frontě dál zabíjeli.
Dalším diplomatickým pokusem Turecka byla iniciativa Black Sea Grain. Již jsme zmínili význam ukrajinských a ruských zemědělských produktů pro světový trh a světovou potravinovou bezpečnost. Dodejme, že hnojiva vyrobená v Rusku jsou důležitá pro světové trhy. Svět se již vzpamatovával z pandemie a růst cen potravin těžce zatížil dělnickou třídu. K tomu se přidala nedostupnost ukrajinských přístavů kvůli válce. Rusko nemohlo dopravit své zemědělské produkty do světových přístavů kvůli obchodnímu embargu, které na něj bylo uvaleno. Nebylo možné převádět peníze přes banky, ani pojistit lodě a zboží, které by zakotvilo v přístavech.
S tureckou iniciativou a podporou OSN byla 22. července 2022 v Istanbulu podepsána Dohoda o obilném koridoru, kdy se sešly delegace z Ruska a Ukrajiny. Turecko tak dosáhlo diplomatického úspěchu ve světovém měřítku a do května 2023 by se do zemí celého světa vyexpedovalo více než 30 milionů tun zemědělských produktů.
Smlouva by však nebyla dále prodlužována a byla by vypovězena Ruskem. Zaprvé se chápalo, že vyvezené zemědělské produkty byly skladovány ve vrcholných zemích imperialismu a jen asi 10 % z nich bylo dodáno do chudých zemí, jejichž lidé hladověli. [12]
Přestože byla propagována, dohoda neskončila, protože se chudým zemím ukradlo obilí. Euroatlantický blok v tomto lodním provozu v Černém moři zneužíval smlouvu a útočil na bezpečnost Ruska bezpilotními námořními plavidly. Navíc nedošlo k uvolnění embarga na zemědělské produkty, které Rusko požadovalo a které byly zahrnuty do dohody.
Smlouva z Montreux a strukturální problémy tureckého kapitalismu
Nejdůležitější rolí Turecka ve válce na Ukrajině bylo nepochybně provádění smlouvy z Montreux. Ve smlouvě z Lausanne z roku 1923 nebyly Dardanely a Istanbulský průliv, které spojují Černé moře se Středozemním mořem, dány do suverenity nově založené Turecké republiky. Tohoto práva na suverenitu bylo dosaženo ve smlouvě z Montreux podepsané v roce 1936 pouze za podmínek hrozící imperialistické války o rozdělení a s podporou Sovětského svazu.
Podle dohody, pokud by přímořské státy Černého moře chtěly přivést své válečné lodě do Černého moře, mohly by do Černého moře vstoupit s omezením tonáže a s třítýdenním předstihem a po dvou týdnech by Černé moře opustily. Smlouva tedy zakazovala v době míru vstup ponorkám, letadlovým lodím a křižníkům do Černého moře. Pokud by v Černém moři vypukla válka, nemohly by černomořské přímořské státy za žádných okolností vstoupit do Černého moře.
Turecký stát začal tuto dohodu implementovat, jakmile vypukla válka na Ukrajině. Neumožnila ani návrat ruských válečných lodí do černomořské flotily. Rusko proti tomu nic nenamítalo, protože provedení rozhodnutí z Montreux prakticky udrželo flotilu NATO mimo Černé moře.
Tato situace vedla k tomu, že turecká kapitalistická třída a stát byly od začátku války pod tlakem euroatlantického bloku. Neoficiálními kanály vyvíjela nátlak, aby porušila smlouvu NATO a vytvořila námořní základnu NATO na pobřeží Černého moře. Také nevíme, zda na oficiálních jednáních došlo k utajení tlaku.
Byly vytvořeny záminky k porušení Montreux. Chtěli například vyslat lodě na lov min po uvolnění min nastražených Ukrajinou kolem přístavu Oděsa. Tento pokus odmítlo i Turecko. V rámci dohody o bezpečnosti Černého moře, která byla nedávno podepsána mezi Spojeným královstvím, Norskem a Ukrajinou, měly být dvě lodě na lov miny převedeny do Černého moře. [13]
Turecko pravděpodobně nedokázalo odolat tlaku a podepsalo tento měsíc dohodu o protiminové bezpečnosti s Bulharskem a Rumunskem, oběma členy NATO v Černém moři. Tato dohoda nepovoluje zahraniční válečné lodě, ale skutečnost, že všechny tři jsou zeměmi paktu NATO, je znepokojivá a naznačuje možnost, že je součástí plánu.
Ačkoli se turecký kapitalismus v posledních letech dostatečně rozvinul, aby poskytl základ pro expanzivní ambice turecké kapitalistické třídy, má křehkou strukturu. Se svým chronickým deficitem běžného účtu a zahraničními dluhy vůči západním bankám, jejichž platby je těžké odložit, vypadá jako země náchylná k ekonomickým krizím. Turecko navíc ještě nebylo schopno vyrábět stíhačky a je zahnáno do kouta americkým embargem. Turecko čeká na USA s nákupem F-16 a modernizaci své flotily.
To vše vede Turecko k tomu, aby jednalo kompromisnějším způsobem. Například Turecko nekladlo dlouhý odpor přijetí Finska a Švédska do NATO. Toto rozšíření NATO by však bylo důležité při obklíčení Ruska a v případné evropské válce.
Pokud turecká kapitalistická třída připustí porušení smlouvy z Montreux, může to znamenat, že Turecko de facto vstoupí do války s Ruskem na straně NATO. Předvoj politického hnutí turecké dělnické třídy pozorně sleduje tento proces, který znamená velkou politickou krizi a hrozbu pro pracující lid, aby mohl zasáhnout.
Autor: Erhan Nalçacı (člen Ústřední výkonné rady TKP)
Mezinárodní komunistická revue, číslo 13, 2024
Zdroj: In defence of communism
Foto: Vladimir Putin (vpravo) sa stretáva s tureckým prezidentom Recepom Tayyipom Erdoganom na okraj samitu BRICS v ruskej Kazani 23. októbra 2024 (SITA/AP/Michail Metzel, Sputnik, Kremlin)
[1] Tento článek byl poprvé předložen v lednu 2024. Nicméně v mezidobí, jak se v článku předpovídá, bylo pozorováno, že proamerická/NATO křídla turecké kapitalistické třídy a její přidružené vládnoucí a opoziční politické strany získaly politický převahu. Turecko uzavřelo dohodu o F-16 s USA, spolupracovalo s NATO na mnoha operačních otázkách a v souladu s obchodním embargem začalo omezovat obchod s Ruskem. Její vojenská podpora Ukrajině se zdá být více závislá na NATO než na jejích vlastních zájmech. Smlouva z Montreux ještě nebyla porušena, ale hůl byla ohnuta k americkému angažmá znepokojivým způsobem.
[2] https://tr.euronews.com/2023/03/13/rapor-kuresel-silah-ihracatinda-turkiyenin-payi-artti-ithalat-orani-azaldi (Vstup: 11.01.2024)
[3] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[4] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[5] https://www.indyturk.com/node/482386/siyaset/bayraktar-si%25CC%2587ha-d%25C4%25B1%25C5%259F%25C4%25B1nda-t%25C3%25BCrkiye-ukraynaya-hangi-askeri-malzemeleri-satt%25C4%25B1#:~:text=T%25C3%25BCrkiye’nin%2520son%2520y%25C4%25B1llarda%2520Ukrayna,
24%2520adet%2520daha%2520sat%25C4%25B1lmas%25C4%25B1%2520kararla
%25C5%259Ft%25C4%25B1r%25C4%25B1lm%25C4%25B1%25C5%259Ft%25C4%25B1 (Vstup:17.01.2024)
[6] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[7] https://www.bbc.com/turkce/haberler-turkiye-60258180 (Přístup:17.01.2024)
[8] https://www.crisisgroup.org/tr/europe-central-asia/western-europemediterranean/turkiye/turkiyes-growing-drone-exports (Přístup: 12.01.2024)
[9] https://www.yirmidort.tv/ekonomi/turkiye-ve-rusya-anlasti-dogalgaz-merkezi-icin-yol-haritasi-tamam-136599 (Vstup: 18.01.2024)
[10] https://ticaret.gov.tr/data/5bcc5d4813b876034cfece26/RF%20%C3%9CLKE%20RAPORU%20%20-%202023.pdf (Přístup: 18.01.2024)
[11] https://tr.euronews.com/2023/04/12/abdden-rusya-ambargosunu-ihlal-ettigi-gerekcesiyle-turkiye-merkezli-sirketlere-yaptirim (Vstup: 18.01.2024)
[12] https://haber.sol.org.tr/yazar/tahil-koridoru-yalan-dehlizi-380957 (Vstup: 18.01.2024)
[13] https://www.reuters.com/world/europe/uk-transfer-two-minehunters-ukraine-it-launches-maritime-support-plan-2023-12-11/ (Vstup: 18.01.2024)
Autor článku
Kominternet
Podobné
Reviews for Válka na Ukrajině a role Turecka: Turecko-ruské vztahy během války (2/2)
There are currently no reviews for Válka na Ukrajině a role Turecka: Turecko-ruské vztahy během války (2/2)
Please sign in or register for a new account to leave a review.